O autorovi
Jaroslav Horejc se narodil 15. června 1886 v Praze. Byl významným českým sochařem, medailérem, sklářským výtvarníkem, ilustrátorem, návrhářem loutek a hraček. V letech 1906 až 1910 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesorů Emanuela Nováka, Stanislava Suchardy a Josefa Drahoňovského.
Během svých studií si vydělával jako štukatér, kdy se podílel na výzdobě novostaveb. V roce 1909 se stal členem sdružení Artěl a v roce 1911 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes. O sedm let později, v roce 1918, byl na Uměleckoprůmyslové škole jmenován profesorem a vedl ateliér pro umělecké zpracování kovů. Ačkoliv v roce 1948 odešel do důchodu, pokračoval ve své umělecké kariéře.
Jeho dílo bylo silně ovlivněno archaickým uměním a čerpal náměty z antické mytologie. V jeho raných pracích je patrný vliv realismu, secesního dekorativismu, ale postupně se přiklonil k novoklasicismu. Vyvinul si vlastní charakteristickou stylizaci, kde zobrazoval protáhlé a zároveň zavalité lidské postavy s oválnými obličeji, štěrbinovýma očima a úzkými nosy. Jedním z jeho nejznámějších děl je oltářní plastika v Kůrové kapli katedrály sv. Víta v Praze z roku 1929. Kromě toho vytvořil i řadu uměleckých mříží, z nichž nejvýznamnější jsou mříže jižního portálu katedrály sv. Víta v Praze a mříž pro kapli s hrobem J. A. Komenského v Naardenu v Nizozemsku. Jaroslav Horejc je považován za předního představitele českého art deca.
Zemřel v Praze 3. ledna 1983.